Klobouk je jeden z mála oděvních předmětů, který se nešije z rovných dílů, ale tvaruje se z plochy nebo z tupého kužele do trojrozměrného tvaru. Právě proto se kloboučnictví liší od běžného krejčovství: rozhoduje chování materiálu ve vlhku a teple, přesnost dřevěné formy a trpělivost při schnutí.
Plizatotu shromažďuje vysvětlující texty o tom, jak se klobouky tvarují, ztužují, dokončují a jak vydrží nosit celé roky. Píšeme o postupech a materiálech, ne o značkách a nákupních doporučeních.
Materiál rozhoduje o tom, jaký tvar je vůbec možné vytvořit. Plsť se dá táhnout do hloubky a modelovat téměř jako hlína; sláma má směr pletiva a nechá se tvarovat jen v mezích, které dovolí spirála; textil sám o sobě tvar nedrží a potřebuje kostru nebo výztuž.
Před prací je užitečné vědět, jak se materiál chová ve vlhku. Plsť se pod párou uvolní a po vyschnutí si nový tvar zapamatuje. Sláma změkne, ale při přetažení praská ve spoji. Textil se ve vlhku roztahuje a po vyschnutí se vrací — tvar proto musí zajistit něco jiného než samotná látka.
Forma, tedy dřevěný kloboučnický blok, je pevný referenční tvar. Bývá z lipového nebo topolového dřeva, protože to dobře snáší vlhko a netvoří ostré třísky. Používá se buď jako celek, nebo jako dělený blok, který se po zaschnutí rozebere a vytáhne z hotového dýnka.
Pára materiál dočasně změkčí: vlákna se uvolní, dají se posunout a v novém uspořádání zafixovat. Zásadní je pořadí. Nejprve se prohřeje celá plocha, teprve potom se materiál stahuje dolů. Když se táhne za studena, vzniknou trvalé záhyby a nerovnoměrná tloušťka.
Schnutí trvá zpravidla mnohem déle, než se zdá. Povrch je suchý na dotek dřív, než vyschne vnitřní vrstva plsti. Právě nedosušené jádro bývá důvod, proč se hotový klobouk po pár dnech samovolně roztáhne v obvodu.
Apretura je ztužení, které materiálu dodá odolnost proti vláze a proti vlastní hmotnosti. Bez ní se krempa po několika deštivých dnech svěsí a dýnko ztratí ostrý přechod.
Ztužovací prostředky se liší podle materiálu a podle žádané tuhosti. Šelakový roztok dává slámě sklovitě pevný, ale křehčí povrch. Želatinové a škrobové apretury zůstávají měkčí a lépe snášejí ohyb. Vodné disperze na bázi PVA se používají hlavně na textilní kostry, kde není potřeba dokonale průsvitný povrch.
Platí pravidlo tenkých vrstev. Jedna silná vrstva vytvoří lesklé skvrny a mapy, tři slabé vrstvy s úplným proschnutím mezi nimi drží stejně a zůstanou nenápadné. Apretura se nanáší až po vytvarování, ale ještě před konečným zaříznutím krempy — tuhý okraj se řeže mnohem přesněji.
Tvar klobouku se čte ze dvou hodnot: z výšky a profilu dýnka a z šířky a sklonu krempy. Změna o jediný centimetr posune celkový dojem víc než volba barvy.
Nízké dýnko s plochým vrškem působí staticky a formálně, vyšší kuželovité dýnko opticky protahuje siluetu. Prohnutí vrcholu — podélná rýha, dvě boční vtisknutí nebo kapkovitý tvar — se vytváří až po vyschnutí, kdy se materiál krátce znovu napaří jen v místě zlomu.
Krempa se dá nechat rovnou, mírně zvednout po stranách nebo naopak stáhnout dolů v přední části. Šířka se odvíjí od proporcí ramen a od účelu: úzká krempa okolo 4 cm zůstává nenápadná, šířka nad 9 cm už výrazně mění chování klobouku ve větru.
Tam, kde materiál sám tvar neudrží, přebírá nosnou roli kostra. U textilních a lehkých slavnostních tvarů to bývá kombinace výztužné tkaniny a kloboučnického drátu, který definuje obrys a udržuje ho i po sundání z hlavy.
Kloboučnický drát je měkký ocelový drát opředený bavlnou. Opředení není dekorace: umožňuje přišití k látce a brání prokluzování. Silnější průměr se používá na obvod hlavy a na okraj krempy, tenčí na vnitřní vyztužení a na drobné detaily.
U kostrových tvarů je dobré počítat s tím, že se nedají přetvarovat. Zatímco plstěný klobouk lze párou vrátit na formu, kostra si tvar pamatuje mechanicky a její změna znamená rozebrání celého dílu.
Dokončení není kosmetika. Vnitřní pásek určuje, jak klobouk sedí, stuha kryje přechod tvaru a podšívka chrání materiál zevnitř před vlhkostí z vlasů.
Vnější stuha se před našitím napaří a vytvaruje do oblouku, aby kopírovala kuželovitý přechod hlavice. Rovná stuha přišitá na kuželovou plochu se vždy zvlní. Uzel nebo mašle se umísťují tradičně na levou stranu, ale rozhodující je, aby spoj nebyl na nejexponovanějším místě.
Kožený nebo textilní pásek uvnitř přebírá vlhkost a zároveň dolaďuje obvod. Přišívá se lehce nad hranu, aby se při nasazení klobouku nepřevracel ven.
Podšívka bývá z hedvábí nebo z jemné viskózy. Vkládá se volně, jen s několika záchytnými stehy — napnutá podšívka deformuje dýnko zevnitř a po čase se v místě napětí protrhne.
Velikost se udává v centimetrech obvodu hlavy a v běžné praxi se pohybuje zhruba mezi 54 a 62 cm. Měří se přes nejširší místo: kousek nad ušima a přes týlní hrbol, tedy tam, kde klobouk skutečně dosedá.
Menší rozdíly řeší redukční pásek vložený pod potní pásek. Rozdíl většší než jeden centimetr už je lepší dorovnat tvarováním na správné formě: příliš volný klobouk se sesouvá do čela, příliš těsný zanechává otlak a po čase v místě tlaku zdeformuje hlavici.
Většina poškození nevzniká nošením, ale skladováním. Klobouk odložený na krempu se během několika týdnů rozevře a přestane sedět; ponechaný v horkém autě ztratí apretura pružnost a materiál se zvlní.
Při delším uložení pomáhá vyplnit dýnko lehce zmuchlaným hedvábným papírem. Vnitřní opora udrží tvar hlavice a zabrání tomu, aby se klobouk pod vlastní vahou nebo pod jiným předmětem sesedl.
Vybavení dílny je poměrně skromné a mění se jen pomalu. Většina nástrojů slouží k jedinému účelu: přesně vést materiál a udržet ho na místě, dokud nezaschne.
Praktický detail: nástroje, které přicházejí do styku s ztužovadly, je vhodné držet odděleně. Zaschlý zbytek šelaku na štětci se při dalším použití uvolní a zanechá na světlé slámě tmavé skvrny, které už nejde odstranit.
Plizatotu je informační projekt. Publikujeme vysvětlující texty o kloboučnickém řemesle, které lze číst nezávisle na sobě a vracet se k nim při konkrétní práci.
Nenabízíme prodej, zakázkovou výrobu ani kurzy. Texty vycházejí z popisu řemeslných postupů a slouží k orientaci, ne jako náhrada vlastní zkušenosti s konkrétním materiálem.
Máte-li dotaz k publikovanému textu, upřesnění k terminologii nebo připomínku k obsahu, napište nám e-mailem. Web nemá kontaktní formulář ani registraci — komunikace probíhá výhradně e-mailem a jen tehdy, když se rozhodnete nám napsat.
Plizatotu — nezávislý informační projekt o kloboučnickém řemesle.